My kokoro goes doki doki when a comment is written
Monthly quote: "Winning is all about looking happier than the other guy." -The Doctor

March 2015

Boyinaband- Spectrum ft. Cryaotic & Minx překlad

31. march 2015 at 17:09 | Yuna
Spectrum. Tak se jmenuje písnička, kterou teď díky mému oblíbenému youtuberovi poslouchám pořád dokola. Líbí se mi až tak, že jsem se rozhodla přeložit text. Osobně si myslím, že moje angličtina není na nejhorší úrovni, anglicky píšu vlastně neustále každý den, jenže v čem ten zádrhel spočívá je to, že jsem na tom s překladem fakt strašně. Dokážu si to v hlavě v pohodě přeložit, ale sepsat své myšlenky a plnohodnotně přeložit anglický text do češtiny tak, aby to znělo přiměřeně dobře češtině? Trochu oříšek...


klik na zbytek článku pro text~

30 days Doctor Who challenge~ | Day 12.

31. march 2015 at 14:41 | Yuna |  Doctor Who challenge
Pro ty z vás, kteří se po minulém článku pídili, jestli jsem tedy zdárně přežila, mám špatnou zprávu: ano, přežila jsem :D Našla jsem si svůj soukromý malý gauč, na kterém jsem se usídlila s mobilem a DÍKY BOHU mají mojí příbuzní stejné priority jako já a tak, ačkoliv bydlí v novém domě asi dva týdny, už tam mají krásně free wifi k dispozici ^3^ Takže jsem se ani moc nesnažila tvářit společensky,(jsem hrozný člověk, sue me) jen jsem kdyžtak sem tam pochválila jednoho z mých bratranců,(já jsem mezi mými 5 bratranci jedna sestřenka :"DD) když se za mnou přiřítili a ukazovali mi, jaké krásné mají autíčka :D Není nic lepšího, než se usídlit v koutku s twitterem a fb na mobilu a vínem na stolku před sebou ^w^ (ahhh Portské je asi tak jediné víno, co mi chutná :D)
V pondělí /včera/ jsem si úspěšně vzala den free a proležela jsem ho v posteli. Jak krásně mi bylo :D
Taktéž jsem zvládla shltnout najednou Všech 12 dílů + jeden speciál Death Parade v jednom dni. Hue.
No ale teď ke článku :D
Jsem tu zpátky s /teprve/ dvanáctým dnem DW challenge (shame on me) ani se neptejte kolik už to je dní od toho, co jsem ji začala :D Jdem na to~


Day 12: Episode that scared you the most

Upřímně si myslím, že nad tímto se nemusím moc rozmýšlet. Protože kdybych se více zamyslela, asi bych začala pochybovat o svém úsudku a zbytečně si to zkomplikovala a to nikdo nechceme. (opravdu ne)
Všichni se shodneme na tom, že Silence jsou nehorázně creepy. Taktéž díly s Astronautem, všichni si pamatujeme na River a Knihovnu. Nebo tady potom jsou Andělé a Blink. No co mě osobně ještě nedává spát je epizoda jménem Midnight. Bůh ví proč na mě tato epizoda zanechala silný dojem. Ta ženská byla creepy sama o sobě, ale když začala vše opakovat... no bylo to scary :D


Nestíhám, nestačím, nestihnu to, nesvačím...

28. march 2015 at 12:42 | Yuna |  Boring everyday
(aneb když víc jak po deseti letech zjistíte, že ten brouk, co utíkal ve Ferdovi a zpíval tuhle písničku je svižník. Whatever. Naše profesorka biologie tvrdí, že Ferda a Krteček jsou jedny z nejlepších přírodních dokumentů. haha)

proto tu ale nejsem :D Spíš jako takové upozornění, že žiju. Jo jo vím, neozvala jsem se asi týden :D už nějakou dobu se odhodlávám něco smysluplného napsat, ale nějak mám furt napilno a vůbec se to ani o víkendu nezlepší.

Včera jsem byla na oslavě narozenin kamaráda, koupili jsme mu s kámoškama růžový hrníček s princeznou na něm, tričko "nejsem starý. Jsem recyklovaný teenager" a ponožky "dokonalý chlap" na zvednutí jeho už tak vysokého ega :D (jen tak mimochodem, slavil 25 :D) Opět jsem zavítala do stejné hospody, v jaké se částečně konal jeden sraz. Pilo se, kecalo se, zpívalo se... Bylo fajn~ Pfuuu přišla jsem domů asi kolem půl jedenácté a smrděla jsem příšerně po cigaretách :"D welp.

Zjistila jsem lyrics téhle písničky. Můžete ho najít zde. Moje představa Lena (14 let!!!) už nikdy nebude stejná. (pořád je to epická písnička ale :D)

"Some Vocaloids sing about food or destroying countries or setting things on fire...

Len sings about his giant dick."

Na víkend toho mám naplánovaného trochu víc. Dneska /sobota/ máme v plánu jít na kolaudačku domu strejdy s tetou, bude tam celá famílie a /k mé hrůze/ i víc malých dětí. Držte mi palce, ať některé neuškrtím nebo něco. Hodlám to celé přežít s mobilem v ruce a usměvem na tváři, tak snad se mi to povede. Pokud budu mít štěstí, bude tam nějaká kočka, kterou můžu cuddlit a hladit.

Zítra se chci zúčastnit jedné akce v centru města, půjdeme zabublit město bublinkami, ale prý má pršet, tak se uvidí, jestli tam půjdu. Chtěla bych se sejít s Yuii ^^

Jinak všechny blogy lidiček, které stalkuju se pokusím oběhnout co možná nejdřív, aleee nevím kdy to bude :D ale určitě se stavím. Taky chci napsat článek do hloubací rubriky a taky možná na téma týdne. + mám zadaná slova na 2 drabble, taky bych je někdy mohla napsat :DD

ZBÝVÁ 33 DNÍ DO ANIMEFESTU 2015
Tak zatím sayo~

(me ↑)

Things are getting better'n'stuff

23. march 2015 at 18:07 | Yuna |  Boring everyday
Stuff~ I love how the word sounds. You can also use it everywhere you wish and that is awesome too *giggles*

So much for introduction! :D


↑ vlastně celý můj život :D Kafe (v mém milovaném hrníčku >w<), jídlo a můj notebook-kun~ (no dobře, to bych byla moc optimistická XD)

Dnes jsem zde zavítala, abych sepsala nějaký ten výkec z mého života, na který se všichni určitě nesmírně těšíte.

Začnu s tím nejnovějším, co mi momentálně leží v hlavě a pokud budu dost dobrá na to, abych si vzpomněla i na ostatní věci, které se za nějaký ten týden odehrály, bude jen dobře :D (moje paměť má totiž někdy velmi nemilé sklony k zapomínání detailů. Vlastně... kdyby jenom detailů XD) Moving on~
Asi před 45 minutami (od začátku psaní článku) jsem se /konečně/ vrátila ze školy. Nesnáším pondělky. Jsou moc dlouhé, školu máme do 4 a pak mi ten den uteče ani nevím jak a zas musím vstávat. K všeobecnému překvapení nám dnešní poklidný začátek vyučování narušila ředitelka školy, která se zničehonic objevila ve futrách chemikárny, po boku se zhruba stejně starým chlapcem jako my. Jep, přivítali jsme dneska nového spolužáka do našich řad, takže naše třída sčítá krásný počet žáků a to 33. Samozřejmě se o něj všichni zajímali, já taktéž, protože jsem se nemohla zbavit pocitu, že ho od někud znám + bych mohla přísahat, že z něj cítím otaku. (ne teď vážně, kolik z vás už má vyvinutý takový ten šestý/sedmý smysl, že dokáže rozeznat otaku od normálních obyčejných civilistů? Z některých lidí to prostě jde "cítit" jak já říkám :D) Navíc jsem se nemohla odtrhnout od jeho tašky s pandou. /kdo "normální" (ještě ke všemu kluk) by nosil pandu na tašce?/ That was so animu. Znáte to, typický začátek anime :D Jsem si úplně představila scénku jako z nějakého anime, ještě o to víc, když nás ředitelka vyzvala, aby se o něj někdo postaral.
Samozřejmě jsem další přestávku zabrouzdala na facebook a vystalkovala jsem si ho, no zatím jsem neobjevila žádné vodítko, že by otaku opravdu byl. /mhm. škoda/

(Opravdu mám tu písničku ráda :D poslední dobou ji poslouchám až moc možná)

Posouváme se zpět v čase trochu více, pojďme se podívat na takový pátek, ten byl vcelku zajímavý~
Protože jsem měla taktrochu už absťák po nějakém tom cestování někam dále než jenom ze školy a do školy a občas do centra a jelikož spolužačka začala ve škole mluvit o tom, že byla pozvána na otaku sraz v nedaleké Opavě, řekla jsem si proč ne! Tak jsem se trochu přifařila k ní a spolu jsme se domluvili, že teda půjdem, alespoň nebude tak nervózní z cestování vlakem sama (a já budu zase happy z toho pocitu někam jet) Zjistily jsme si vlaky a autobusy a tak vůbec a po škole jsme hned jely směrem k ní domů, taktéž jsme se u ní naobědvaly, na což jsme měly asi 30 minut, abychom stíhaly vlak tak, abychom tam byly včas. Jó, byla to sranda, ale nakonec jsme se v pohodě dostaly na vlak na minutu přesně, koupily společný lístek a vyrazily. V Opavě jsme byly asi za nějakých 40 minut, no po příjezdu jsme s hrůzou zjistily, že člověk, co nás měl na nádraží vyzvednout a společně jsme se měli vydat na místo setkání srazu, tam nebyl. Samozřejmě jsme na něj ani neměly kontakt. Super, co teď. Po nějaké době čekání, jestli se náhodou neobjeví jsme usoudily, že asi ne no a tak jsme se zeptali místní paní, jak se tam dostaneme a kupodivu to bylo hnedka za rohem, jak se říká, takže jsme bez problémů taktéž všechno našly a připojily se ke skupince, která tak už postávala. Nakonec to dopadlo vcelku dost dobře na to, že jsme tam ani jedna nikoho neznala. Daly jsme se do řeči s pár lidma, celkově si myslím, že tam ti lidičky byli velmi milí, bylo nás sice relativně málo, nějak kolem 15ti asi. Strávily jsme tam asi 3 hodiny, no pak jsme musely jet zpátky domů ke kámošce a vyvenčit psa. Domů jsme se dostaly asi kolem devíti večer a poté jsme se ještě stačily /konečně/ dodívat na 4. sérii Teen Wolf, což je naprosto úžasné~ → fotka, co můžete vptravo vidět je vlastně jediná fotka, kterou z celé akce mám :DD Jak umělecké foto, že ano?

Ve škole se mi kupodivu daří! :D Tedy... alespoň v matice XD Jak jsem doufala, byla jsem na tolik šikovná a opravila jsem si písemku na exponenciální rovnice z 4- na 3 ^w^ (se cítím) z čehož vyplývá, že se mohu (s velkou pravděpodobností. I když ještě nic není jasné na 100%, teď mám mnohem větší šanci) dostait na AFko~ YEEEEY! Třikrát hurá!
S kým se tam tedy můžu vidět? (možná?) A protože mi to všechno tak tak vyšlo, stihla jsem v sobotu odeslat 450Kč Animefestu tááákže mám vstupenku jistou už stoprocentně C:


A ňom~ Další ebayovské věcičky dorazily >w< Přívěšky z mých milovaných fandomů a taky velký Baymaxový plyšák (/0w0)/ Je tak ňuňu~ (jep, hned se vám sem musím vecpat, sorry :D)


Yun grafikem aneb mhm not bad

19. march 2015 at 16:06 | Yuna |  trash
Jak jste si zajisté mohli všimnout, Yun si zase trocha hrála :D vytvořila si velice jednoduchý design jako obvykle, protože ji už začal ten "starý" (jak dlouho vydržel? měsíc? whatever XD to jsem celá já) vcelku štvát, ačkoliv jsem ho měla ráda :D aleee té růžové a fialové už bylo dost, takže jsem tady s tímto, lazeným do šedých barviček ^3^

Jsem ráda, že jsem si nechala starý blog, protože na něm si můžu poklidně hrát s nastavením, což byl pro mě nejhorší krok si myslím :D zápasila jsem s tím snad hodinu :"D (nesmějte se, přijít na pixel sedící nastavení není jednoduché) ale nakonec jsem přišla na to jak to nastavit tak, jak jsem to chtěla mít :D

Pfuuuu~ tentokrát jsem použila dokonce i photofiltre (kam se hrabe photoshop! XD photofiltre rulez) což je asi tak jediný grafický program s kterým to málo co umím opravdu umím :D

Slečna z Touhou, pokud nejsem úplně blbá, vlastním jménem Sakuya v neko maid verzi. Kdo by odolal? Jep, mám slabost pro cute věci~~ originální obrázek je takovýto


Pozadí jsem dala fuč a nahradila ho kinda béžovou (šedou?) barvičkou a vedle šoupla stránku odstupňovanou od nijaké (tzn té béžové) až po tu nejtmavší šedou~

Celý design se pak skládá z těchto částí:



jep, opravdu jsem se nijakl zvlášť nenadřela :D spíš to nastavení bylo složitější.

Ještě pořád mi nesedí moc barvy písma a tak, nevím jestli by se tam daly dát nějaké jiné nebo jsou tyhle (v menu velmi barevné XD) snesitelné, co myslíte?

One Word Tag #2

16. march 2015 at 18:16 | Yuna |  Tags
No a protože jsem naštěstí nezapomněla na One Word Tag, do kterého jsem byla nominována Beepinkou, tak se do toho asi vrhnem \:D/

1) Bojíš se létání?
Ne~
2) Co je tvou závislostí?
Seriály
3) Přejídáš se?
NemyslímSi
4) Jaká je tvá oblíbená činnost?
Spánek
5) Bojíš se smrti?
Trochu
6) Co sis naposledy koupil/a?
Oblečení

7) Žiješ zdravě?
SnažímSe
8) Čeho se nikdy nevzdáš?
Anime
9) Co na sobě přímo nesnášíš?
Lenost
10) Máš celkový přehled o tom,co se děje ve světě?

Vcelku

Let it goooo

13. march 2015 at 15:27 | Yuna |  Boring everyday
Jak velice originální nadpis že ano XD
*usrkne si kafe*

(yep, bitcheeeez)

oh hey, vy asi čekáte, že se něco bude dít, co. Nic zajímavého, jenom další zápis do imaginárně-internetového deníčku (ne vážně, asi bych si někdy mohla založit deníček. Možná. Nebo ne.)

Tak nějak poslední dobou a poslední týden zhruba přežívám ze dne na den, moje hrozící nemoc, o které jsem minule psala nějak nepřichází, no furt jen posmrkávám a lidi ve škole taky. Čím dál tím více učitelů začíná O.o snad něco lítá ve vzduchu, kdo ví.

nějakým záhadným hnutím osudu se mi podařilo taky dodívat jedno anime, u kterého jsem chtěla zjistit, proč ho všichni weebové mají tak strašně rádi a to sice anime Date a Live. Možná na to udělám něco jako "recenzi" (ejkejej výkec co se mi líbilo a nelíbilo a věřte, že k tomu mám docela dost co říct, haha), protože už mám takovou jednu rubriku na recenze a fuuurt se nějak ne a ne k něčemu dostat.
U mé čumící části života ještě zůstaneme a musím se pochlubit, že jsem "konečně" viděla The Imitation Game, které se mi opravdu líbilo protože prostě Benedict Bumberbatch a jeho epické hraní. Vážně, ten chlap je opravdu dobrý herec a zároveň dobrý člověk. wow. [Všichni máme slabost pro britské muže kolem čtyřicítky]

Přišla jsem na nový koníček. Stalkování cizích lidí na asku. Hue.

Smutná zpráva, kterou jsem musela chvíli vstřebávat. Včera, 12.3. 2015 zemřel jeden z mých oblíbených spisovatelů a to sice Terry Pratchett, který napsal myslím si že vcelku legendární Zeměplochu. Mrzí mě představa, že se už nikdy nedočkáme žádné další knihy.[tedy ne že by Terry nebyl za svou dobu velmi produktivní, ale i tak...chápete.]


Ve škole se mi daří vcelku dobře. Haha. Možná nakonec půjdu na Animefest. MOŽNÁ. Welp, moje [čistě jednostranná] dohoda s rodiči zní "hrozící čtyřka na vízo a nikam nejedeš" Yun si ale už zarezervovala lístek alespoň. Teď jen musím opravit jednu písemku, kterou jsem spatlala na 4- (v jeho bodovém systému z toho je prakticky 5) a napsat jednu na Goniometrické funkce, kde je shitload věcí a fuuuuuuuu jsem za vodou :D (vcelku se divím, jak jsem sakra napsala logaritmy na 2. Funny.)



Zhruba někde v rozmezí předvčerejška a včerejška mi přišla náušnice s dráčkem C: I like it. Hlavně ta hlava je krásně udělaná ;w; (sorry for shitty photo quality)


It's the real me on the Internet

10. march 2015 at 15:23 | Yuna |  Hloubání a Dloumání
Už nějakou dobu si uvědomuju, že se mi komunikuje převážně mnohem lépe přes internet, než z očí do očí.

Než mě ale začnete poučovat, jaký jsem typický úkaz dnešní doby, děti, které neumí komunikovat s ostatními, nechodí ven a neudržují sociální vazby, protože nevědí jak a sedí celé dny za počítačem a komunikují ve zkratkách místo toho aby šli se svými kamarády ven a hráli za barákem na schovku, nechte mě se nejprve rozepsat.

Zaprvé byste měli vědět něco o mé osobě a povaze. Člověk by nejspíše řekl, že mým charakteristickým znakem je introvertnost, o čemž věřím, že minimálně polovina českých a slovenských blogerů má něco ponětí, protože jsem zpozorovala velký ohlas pod jedním článkem, jehož téma byli právě introverti a jejich chování a podobně. Takže bych si nejspíše s některými rozumněla skvěle (:

Není to ovšem tak, že bych neuměla s ostatními komunikovat a ani nemám problémy s tím, že bych neměla kamarády. Jistě, nemám jich hromady, mám pár blízkých přátel, (almost literally) ale to mi bohatě stačí. Nepotřebuji kolektiv, spíše se jich naopak straním. Valnou většinu přátel, které mám, jsem poznala na internetu, ale to už odbíhám od původní myšlenky tohoto článku, o tom až tak zase moc nechci mluvit. Toto téma by se dalo rozvést do samostatného článku.

Jsem toho názoru, že na internetu se odráží lidská duše a v reálu lidská povaha.

Já jsem ve znamení Střelce. Pokud si najdete jakýkoliv horoskop a přečtete si obecné charakteristiky Střelců, dočtete se, že Střelci vyjma jiných vlastností mají jednu charakteristickou a to sice nutkavou potřebu si svoje problémy nechávat pro sebe a zmiňovat se o nich co možná nejméně. Říkejte si co chcete, já těmto druhům horoskopů (nemyslím ty kraviny o předpovědi jakou budete mít tento měsíc v životě smůlu a pracovní úspěchy a podobné žvásty) věřím. Co jsem si tak ze srandy četla charakteristiky různých znamení, ve většině případů to sedělo. Tuto vlastnost můžu osobně potvrdit. Nejsem ten typ člověka, co by se chtěl moc svěřovat, protože si myslí, že tím bude ostatní otravovat a nechce, aby si okolí dělalo starosti. Spozorovala jsem u sebe ovšem to, že jsem ochotna se přes internet podělit o svoje trápení, když už to tedy náhodou někdo na mě pozná, že třeba nejsem úplně v nejlepší náladě. Když se lidé začnou zajímat, jednoduše se jim tedy svěřím. Uleví se mi.

Co se týče svěřování na internetu, je taktéž pravda, že jsem schopna toho napsat mnohem víc, než bych normálně řekla "normálním 3D lidem" ve škole třeba. Ať už se jedná o mé zájmy, názory nebo koníčky. Osobně jsem se začala bavit s různými lidmi z celého světa přes Twitter. Oni neznají mě, já neznám je, tak proč ne, že? Alespoň nějaká možnost říct světu, co si myslím.


Proto jsem si taky založila blog. Můžu se relativně anonymně svěřovat taktéž relativně anonymním čtenářům, kteří mě nebudou soudit a když už budou, tak jen a pouze na základě toho jak, co a proč píšu.

A to je další věc, kterou jsem chtěla zmínit. Anonymita na internetu je krásná, že? Pokud tedy zrovna někdo nepáchá trestný nebo jiný morálně nevhodný čin. (haha)
Jak už jsem naznačila o pár řádnů výše. Jak já to vidím, pokud to nejsou zrovna chroničtí lháři nebo jiný druh zlých lidí, anonymně na internetu napíše každý pravé pocity a jiný druh názorů, (nebo alespoň většinou) které by normálně neřekli ve společnosti nahlas, protože se třeba stydí nebo nechtějí nebo prostě a jednoduše nemůžou. Jsou osamělí? Napíší to. Pošlou vám leč virtuální, ale zcela upřímný hug. Napíšou vám, jak se doopravdy cítí a že jsou třeba osamělí, vy je virtuálně pohladíte. Jsou to maličké věci, nejsou ani reálné, ve skutečnosti jste x stovek či tisíc kilometrů daleko od sebe, ale tomu člověku na druhé straně to může pomoct, zvedne mu to náladu. I taková jedna malá kravina, pár písmenek, pár slov. Ve skutečnosti třeba nemá koho obejmout.

Krásné na tom je také to, že vás většinou nikdo ani nemusí vidět. A protože žijeme ve světě, který je velmi kritický obzvláště co se vzhledu týče, je to výhoda. Nikdo si o vás nevytvoří obrázek na základě toho jak vypadáte nebo jak se oblíkáte, ale toho, jak píšete. Jak se ve vašem psaní odráží vaše vnitřní duše. A o to by přece mělo jít, ne?

"If only our eyes could see souls instead of bodies, how very different our ideals of beauty would be."

Co tím tedy básník chce říct? Jinými slovy, podle mého názoru, protože se nikdo nebojí napsat na internetu cokoliv, a pokud to opravdu myslí, není bržděný povahou a strachem něco říct, jedná se o vaše "vnitřní já," které píše. A vaše vnitřní já je vždy to opravdové.


Samozřejmě to neplatí stoprocentně. Lidé jsou různí a bohužel, ať se nám to líbí nebo ne, ne vždy jsou všichni upřímní a "hodní", takže to už je ovšem jiný případ a to bych už nerozváděla. Já mluvím o sobě (how very selfish), protože jsem (někdy až moc) upřímný člověk a takhle to platí pro mě a tak to vidím já. Výjimky existují.

Aaand that's it. Možná jsem něco opomenula, ale doufám, že to hlavní, co jsem chtěla říct jsem řekla a doufám, že jste mě pochopili taky.

Nebojte se vyjádřit názory v komentech C:

30 days Doctor Who challenge~ | Day 11.

8. march 2015 at 10:28 | Yuna |  Doctor Who challenge
dobré dopoledne~ uuuž dlouho tu nebyla challenge ^^""" (to víte, pětiletku splníme i kdyby trvala deset let!)

Day 11: Funniest episode

Osobně si myslím, že Doctor Who je spíše takový vážnější seriál a ačkoliv je snad skoro v každé epizodě nějaký džouk najde, povětšinu času to je spíš mindfuck než funny a nebo sad, ale snad se ještě nestalo, že by celá epizoda byla vyloženě jako třeba SPN, kde se chlamete od začátku do konce, třeba jako The French Mistake.
Pokud bych ale měla vybrat epizody, které byly spíše takové legračnější, nejspše by to byla The Runaway Bride s Donnou a chudákem překvapeným Desátým, The Eleventh Hour a scénky s jedenáctým a jeho chutěmi, teď si nejsem jistá jestli to byl Big Bang nebo Pandorica opens, ale v jednom z těch dílů to bylo taky takové ne že vyloženě funny, ale spíš zajímavé s tou Moffatovou smyčkou a tak nebo Let's kill Hitler, protože kdo by mohl zapomenout na Roryho "SHUT UP, HITLER!" nebo Dinosaurs on the Spaceship taktéž a s jedenáctým to bude asi the Caretaker, kde se objevil jako... no, caretaker XD Ale určitě se najde víc možností, protože jak říkám, v podstatě v každém díle byste něco našli, pokud to není úplně typicky srdcervoucí díl.
Větší šanci máte nalézt scénky v jednotlivých dílech, které vás rozesmějí, no následně ten díl bude stejně MINDFUCKOVÝ, takže~ ahahaha~ Whoviáni mi snad rozumí


W.I.P. cosplay

7. march 2015 at 12:12 | Yuna |  Boring everyday
Welp, ciaossu~

Dneska jsem se chtěla trocha pochlubit s tím, co už mám hotovo z mého cosplaye... nebo spíš co NEMÁM ehm... Jo, jsem neskutečně líný člověk a vůbec ztracený případ, protože na tom cosplayi moc nepracuju a to jsem si ho chtěla vzít na AFko, které je cca za 2 měsíce (pokud tam vůbec pojedu no. Snad ano.) a já nemám hotovou ani půlku a momentálně nemám ani šajna, jak některé části oblečení ušiju nebo jak sakra udělám breast armor, protože nevlastním vzdušnou pistoli a můj fén na to nefunguje a celkově jsem trocha v háji ;w;

kdyby někdo chtěl, zde a zde jsou článečky o výrobě meče. No spíš takový výkec, jak jsem strašně šikovná, lol. (za ten pracovní úraz by mi mělo něco zaplatit... eh moment.)



Nom welp zatím mám hodně hrubý základ sukňové části šatů, armor na ruce, tu blbinku do vlasů, základ breast armoru a meč :D

Ještě mi chybí:
Vrchní část šatů s tou bílou kravinkou
boty
paruka (už jednou jsem ji objednávala, no nepřišla mi a já přišla o téměř 500Kč ;_; co už no.)
ocas (potřebuju koupit barevnou fluffy kožešinku. Problém je, že internetový obchod, který jsem měla vyhlídnutý je kaput a pochybuju, že někde najdu ve městě kožešinu levnějšího rázu na metry)
něco jako kalhoty
spodní část šatů

Ještě k tomu teoreticky patří jakby elfí uši a teoreticky bych měla mít čočky, ale ani jedno mít nebudu protože se s čočkami nechci zbytečně zabývat, musela bych mít barevné kontaktní a jednak by byly drahé a taky by se blbě sháněli. A o uši se taky nechci starat z důvodu, že budou stejně pod parukou a to nikdo neví :D

mhmmmm no a teď jak to má ve výsledku vypadat:
(protože nikde snad nemají normální obrázek summon verze, tak se muíte spokojit s figurkou :D)

Stejně si myslím, že to bude sice krásný pokus o první cosplay, ale pokud a až to dodělám, tak to bude takový fail jak ještě nikdy (y) aleee uvidíme nom. Možná se to bude dát ještě nějakým způsobem, haha.

Ke své radosti mi předevčírem přišel balík s mým vlastním novým šicím strojem a já su happy >w< Alespoň už nemusím otravovat bábinku a půjčovat si stroj od ní. Tedy tak tak se mi vlezl do skříně, no. Ale vlezl a to je hlavní :D (být o pár milimetrů vyšší, už si ani neškrtnu, lol. Jak na míru)

Also, začínám k blížícímu se jaru kašlat a bolí mě v krku a mám rýmu -_- se mi nelíbí toto.
Ale jsem nyappy ještě z toho důvodu, že jsem se dozvěděla, že za mnou bude moct přijet přítel takže se nemusím stresovat a čekat na výsledky mých známek... ale to je na dlouho. Prostě su nyappy, yay ^^