My kokoro goes doki doki when a comment is written
Monthly quote: "Winning is all about looking happier than the other guy." -The Doctor

September 2014

Hashtag yolo

22. september 2014 at 11:39 | Yuna |  Boring everyday
Ciaossu~

Taknějak můj život poslední týden jde do... někam xD Yun s velkou radostí /yay, because... kdo by nechtěl být doma?!/ zjistila, že ji bacil nějaký bacil a tak se jala žití o samotě doma v přítomnosti prášků, čaje a kapesníků a své postele.
Co si budem vykládat, je to fajn, ale nebýt nemocná, bylo by to lepší. Jakmile ovšem přijdu do školy, nebudu vědět která bije ;-;Budeme to ovšem brát z té lepší stránky. Alespoň jsem zvládla dokoukat hned 4 anime! XD
Toaru Kagaku no Railgun
Haikyuu!
MekakuCity Actors
a Love Stage!!
c: well, konec Love Stage jsem spíš nečekala, jakože... 10 dílů? Vážně? Vážně? To jako musím čekat na další díly bůh ví jak dlouho? So sad.

Yun taktéž zjistila, že je velice šikovná a podařilo se jí ztratil SD kartu z mobilu se všemi písničky + jsem z posledního přeinstalovávání windowsu jaksi ztratila větší část písniček co jsem kdy vůbec měla. Takže to vypadá tak, že budu teď x dní stahovat zpátky všechny písničky, co mě napadnou a co poslouchám, z youtube. Jo, bude to sranda, fakt .-." Proč já toho tolik musím poslouchat?! Let's see... Rockové písničky od různých skupin, anime songy jako openingy a spol, techno, Vocaloidy (a že jich není zrovna málo), k-pop a j-rock a jiné japonské a anglické písničky, které miluju, ale nejdou nikam zařadit... yeah, RIP. (alespoň mám teď 16GB /well, 14,7 nebo nějak tak...podvodníci jedni, převádět to s jiným číslem...pf/ a ne 2GB jako předtím, hue~ Třeba to ještě někdy najdu)

Ale aby toho nebylo málo a protože musím zkazit vše na co sáhnu, jsem velice důvtipně dokázala naformátovat a tím smazat KOMPLETNĚ CELÝ EXTERNÍ DISK (560GB souborů) čítaje celý One Piece a jiné postahované anime, celý SUPERWHOLOCK - všechny dosavadní epizody, x desítek filmů ze kterých jsem jich taktéž hodně neviděla, mých x tisíc postahovaných obrázků, moje povídky a povídky jiných a pro mě nejdůležitější - všechny moje fotky. Všechny vzpomínky jsou teď v prdeli a to jen vinou mé stupidity. Jo, chvíli jsem si pobrečela, hodně pobrečela. Nom, co už s tím, nemá cenu brečet nad rozlitým mlíkem, za blbost se platí, nafotím si fotky nové! >< (alespoň mi zůstaly fotky z advíku ;w;) Při další příležitosti. Myslím, že budu odteď fotit víc než předtím.

Každopádně jsem tedy během mého pobytu doma, kdy jsem se naprosto nudila, alespoň četla /přečetla jsem první díl Stopaře, začala druhý a teď si ještě čtu Mlčení jehňátek/ a objednala nějaké věci /so fricking rich, haha/ a to sice jednu paruku /ehm ehm nebijte mě, já za to nemůžu/ a KONEČNĚ jsem se odhodlala objednat látky na budoucí cosplay, yay \o/ Sice jen za blbé látky zaplatím asi 800 :D ale hmmmm shhhhh~~~ Už se těším až budu moct zase šít ^w^ (jen si musím půjčit šicí stroj)

Vrátila jsem se ke své obsessi nad nightcore, ale teď se k tomu přidal i nightstep, což je vlastně nighcore v coolovějším dubstep podání s lepším rytmem :D yeah I love those things.

Včera jsem naprosto náhodým surfingem na youtube narazila na "His name is Pewdiepie" písničku, zaposlouchala se do youtuberova hlasu a šla ho stalknout. Nom, našla jsem si dalšího youtubera nad kým můžu fangirlit /smích/ Prošla jsem snad půlku nahraných videí a našla dalšího velice cool youtubera a.k.a. Boyinaband, jehož jméno je David a je totálně úžasný a vůbec mi nevadí, že jsem kvůli němu strávila na internetu až moc času dlouho do noc- rána. Má dlouhé vlasy, které by mu mohla jeckterá holka závidět a vůbec je to fajn chlápek s rap + screamo + metal fetišem :D A dobře se poslouchá owo Go check him out if you want ヽ(*⌒∇⌒*)ノ

↑ lovely animation XD

btw, dneska můj blog slaví 3. měsíční narozeniny :D

Alive! Or not.

13. september 2014 at 13:55 | Yuna |  Boring everyday

Migi shita ue migi migi shita migi migi ue ue shita shita hidari migi hidari migi
Migi shita ue migi migi shita migi migi ue ue shita shita hidari migi hidari migi
Migi shita ue migi migi shita migi migi ue ue shita shita chotto, ue ni tamete kudasai~!

Tak nějak mi došlo, že na svůj blog opět více-méně kašlu ^^" v podstatě jsem sem během už uplynulých prázdnin nepsala, ale... zajímá to vůbec někdo? Co vlastně tento neznámý člověk dělá během svého volna?

Well, možná by se hodilo alespoň shrnout v kostce nejzajímavější věci mého života.

Prázdniny proběhly neskutečně rychle a v relativním klidu. Přežila jsem sjíždění řeky, 100 stupňů ve všech deseti dnech v zahraničí - Chorvatsku (alespoň jsem většinu času na pláži strávila pod vodou honěním hejna rybek a pozorováním chodícího kraba na dně + jsem si mohla pokenout do mořského ježka ~~sooo interesting creatureee~~) a úspěšně jsem se dopravila na Advík, který jsem strávila v podstatě celý na LoLconu ačkoliv nejsem LoL hráč. Ale na druhou stranu jsem se zase něco dozvěděla. No, alespoň myslím. Co jsem se ale nedozvěděla je, proč to tolik lidí tak nadšeně hraje... Možná je to tím, že to hrají s jejich kamarády. Mhm, nevím. Seznámila jsem se s /jak jsem se dozvěděla/ velmi známým /téměř celebrita!/ let's playerem a streamerem LoLka, tzv. Wedrym... haha, měli jste vidět pohledy těch malých děcek- hráčů, kteří s ním chtěli mluvit, ale na to se moc báli. Já ho ani neznala a stejně jsem s ním byla seznámena. /smích/ ale jo, je to fajn chlapík, o tom žádná :D yay.
Moje dušička zaplesala, když jsem se alespoň na Adv dostala na DVĚ YAOI PŘEDNÁŠKY! (z celkových asi 5 nebo kolik jich tam vůbec bylo) Jako kompenzace za AF, na kterém jsem se nedostala ANI NA JEDNU to vcelku ujde :D

Yun se rozhodla začít žít zdravě! hahahahaaaaa! Ne, vážně, bez legrace XD Moje strava se skládá ze zdravých věcí, jím co 3 hodiny, prý je to taktéž zdravé, a začala jsem chodit do fitka, kde si dávám vcelku zabrat :D a dokonce dobrovolně. Ale baví mě to ^^

Pokračuju ve svém obsessed life a fangirlím nad seriály a jejími herci. Viz Doctor Who :D (ano, dokonce i 12. mám ráda ^w^) Ačkoliv, tohle je velice disturbing :D Člověk se na to podívá, ačkoliv viděl všechny série a zpětně si řekne... co že jsem to vlastně sledoval? Však to je naprostá kravina :D Jo jo, pan Moffat, pls.

No a protože jsem přišla k závěru, že těch obsessí mám vlastně málo, začala jsem se dívat na Misfits.

No a rozkoukala jsem si "pár" anime... "OTL a já se z nich potřebuju dostat, ne koukat ještě stále na víc a víc :"D (například Tokyo Ghoul, který mě, upřímně, moc nenadchl, čekala jsem od toho více, když už je to takové profláklé a oblíbené anime a na Adv už byly cosplaye. Potom Haikyuu, které podle mého předčilo KnB, MekakuCity Actors které budu mít za 3 díly dokoukané (yep, dat animation though XD) a Love Stage!! na který se určo koukat budu, že ano XD Čekala jsem na anime verzi už hodně dlouho, je to jedna z mých nejoblíbenějších mang.)

Protože jsem s úspěchem přežila návštěvu knihovny (no, proč to říkám... Dlužila jsem jim tam 20Kč, knížky jsem si furt prodlužovala a NAVÍC jsem jim ztratila první díl HP, tak za to by mě už vážně mohli přiškrtit. Chápejte, můj největší přestupek byl jeden den po vypršení půjčovní lhůty XD) a tak jsem si /konečně/ půjčila Stopařova průvodce po galaxii, první a druhý díl, které jsem už takovou dobu chtěla si přečíst. Je to naprosto dokonalé a mohu to přirovnat se Zeměplochou, autorův humor je vážně jedinečný stejně jak Pratchettův.

\O/ yay.

Sayonara~

Za hranicí reality

13. september 2014 at 11:46 | Yuna |  Téma týdne
Vždy při cestě domů ze školy, nebo kdykoliv se jí vlastně zachtělo, se sebrala a šla pryč z města, přešla nejbližší vesničku, prošla lesem a křovinami, okolo močálu a ještě dál. Nebylo to daleko, říkala si. Ne pro ni. V místech, kam chodila, většinou byla naprosto sama. Jí to ale nevadilo. Zaposlouchala se do zvuků přírody, zaposlouchala se do ticha, které ji obklopovalo. Po nějaké době, když už se začalo stmívat, došla, kam v prvé řadě mířila.
Stála na okraji přelomu útesu, kde se pozemský život střetal s něčím nadpozemským, něčím magickým, něčím, co samotná slova nedokázala vysvětlit. Společnost jí dělal pouze vítr, který jí pronikal do vlasů a jemně si s nimi hrál. Měla krásné vlasy. Tak strašně se mu líbily. Dlouhé, kaštanově hnědé, na koncích mírně vlnité. Nenazvali byste ji ničím výjimečnou, nikterak krásnou ani zajímavou, tím spíš byste ji lehce přehlédli v davu, pokud byste do ni náhodou nenarazili. Byla maličká, drobná, leč měla krásně zaoblené boky. Byla by se klukům líbila, kdyby nebyla taková, jaká byla. Ve společnosti tichá, zdrženlivá a bojácná. Nikdy neměla ráda velké davy lidí, cítila se v nich nepříjemně, často se při chůzi dívala do země. Chodila obvykle velice rychle, rychle, aby byla pryč z dohledu lidí. Pohledy ji sužovaly a nedělaly dobře. Nikdo se s ní nijak zvlášť nebavil, nebral její přítomnost na vědomí, až by se vám mohlo zdát, že v místnosti vlastně vůbec není. Drobná dívenka žila svůj vlastní život. Vždy si něco psala do svého deníčku, který brala všude s sebou. Mysleli byste si, že jí je přednější, než její vlastní život. Občas se zdálo, jako kdyby úplně vypnula okolní svět a nevnímala realitu.
Teď v ruce svírala svůj deník obalený v kůži. Tedy, nebyla to pravá kůže, jen napodobenina. Dívala se do dálky na druhou stranu. Přitiskla si deník na hruď, klekla si a zavřela oči. Měla tohle místo ráda, vymykalo se fyzikálním i jakýmkoli zákonům přírody. Když jste se podívali dolů, neviděli jste na dno. Vše, co jste viděli, byla pastelově bílá mlha. Věděla, že někde tam dole musí být voda, vždy, když tady přišla, slyšela šumění a prudké narážení vody do okrajů skály. Jenže, kde se tady, uprostřed země, vzalo moře? Bylo to vůbec moře? Nikdo nevěděl. Vlastně, nikdo ani nevěděl, že zde, za tou maličkou vesnicí s celkovou populací asi padesáti lidí, něco takového je. Byla za to ráda, považovala to tady za svůj malý kousek ráje.
Chodila zde přemýšlet a také, jak se říká, utéct od reality každodenního stereotypního, uspěchaného a nudného života ve městě. Často přemýšlela, proč lidé pokračují ve svých životech, který nemají žádný význam. Narodíte se do světa, naučí vás základní věci, později se vás snaží zpracovat v dokonalého a pro společnost přínosného a spořádaného občana. Jdete do školy, ženete se, abyste měli co nejlepší práci a abyste se měli dobře, jdete do práce, a až už usoudí, že na to nemáte a vyždímají z vás všechno, co mohli, vás strčí do domova důchodců, někam stranou, aby na vaše místo mohli nastoupit další lidé. A tak je to pořád dokola. Ženeme se od narození k jisté smrti, leckdy se ani nestačíme zastavit a užít si života. Starosti sem, starosti tam…
Nechtěla takto žít, nechtěla vidět tuto pravdu a nechtěla se nikomu podřizovat. Ne, takhle ona neskončí.
Postavila se zpátky na nohy, nadechla z plných plic, pomalu vydechla a vykročila krok vpřed.
Bylo ticho.
Obrovské, do uší křičící ticho.
Ticho, ze kterého vám běhal po zádech mráz a ježily se vám chloupky na ruce.
Dýchala rychle, stále držela svůj deník na hrudi, oči měla zavřené, neodvažovala se je otevřít. Sekundy, možná minuty ubíhaly.
Rozhodla se otevřít oči. Vzhlédla, pohlédla před sebe a uviděla velké, ne větší než normální dveře bývají. Nebyly nijak zajímavé, nebyly pozlacené ani zkrášlené drahými drahokamy, nýbrž byly docela obyčejné, dřevěné a místy ztrouchnivělé dveře. Nějakým způsobem ji ovšem fascinovaly. Fascinovaly ji na tolik, že se ani nerozhlédla okolo, aby zjistila, že všude kolem ní ji obklopuje nic než prázdnota, prázdnota, kterou byste si mohli představit jakou obyčejnou bílou barvu.
Dívenka vykročila s bušícím srdcem o krok dopředu. Pak udělala krok další a další, až pomalu přešla v nejistou chůzi. Šla hypnotizována dveřmi, poháněná zvědavostí a strachem podívat se za sebe. Šla směrem k oněm dveřím, až se před nimi asi na metr zastavila. Váhala, sevřela knihu stále držíc pevně na hrudi ještě o něco pevněji a křečovitěji, pak natáhla pravou ruku před sebe a zatlačila na holé dveře, protože neměly žádnou kliku. Vešla dál.


Od té doby o mladé dívce nikdo neslyšel. Její rodina truchlila dny, týdny, měsíce, roky. Její matka se po nějaké době psychicky zhroutila a spáchala sebevraždu, otec navštěvuje psychiatrickou léčebnu. Ztratil dceru i manželku. Spolužáci byli zprávou o zmizení jejich spolužačky otřeseni, ale zvládají to podstatně lépe. Po několika dnech už všechno opět usedlo do rozjetých kolejí. Kde se mladé děvčátko nachází, nikdo neví. Policie i úřady ji prohlásili za mrtvou, dokonce jí věnovali maličké místečko na místním hřbitově, kam položili její věci a fotografii. Jenže, je skutečně mrtvá? Na tuhle otázku nejspíš nikdo nikdy nebude znát odpověď.

---------------------------------
slova autorky: děkuji, že jste se dočetli až sem. Už dlouho jsem chtěla napsat nějakou povídku a tak mě tohle téma trochu natrklo k tomu, abych něco splácala. Jako obvykle byla moje tvorba naprosto random a prostě jsem psala...
Omlouvám se, že vám tohle asi nic do života nepřidá. Ale když už nic, tak doufám že jste si alespoň užili čtení. Nejsem nikterak zběhlý pisálek, spíše si občas něco napíšu ve volné chvíli naprostého zoufalství z nudy. /haha, to mělo být vtipné, všichni se smějte xD/ Vždycky se snažím při psaní dodat tam takový trochu inteligentní a zamyšlení hodný podtext, ale nevím jistě, zda se mi to daří ;^; Snažím se postupně zlepšovat, zvětšovat svou slovní zásobu, aby povídky nebyly tak jednotvárné a nudné. No, ale určitě toho mám ještě spoustu co vylepšovat.

Konstruktivní kritika a pochvala jsou velice vítány, destruktivní kritika je ignorována.

+ Kdokoliv se nudí a má na mě ještě 5 minut svého života, prosím o napsaní dolů do komentářů cca 5 nějakých random slov, ráda bych se opět dala na drabble cestu, tak ať mám na co psát, děkuji moc ^w^

Sayonara~