My kokoro goes doki doki when a comment is written
Monthly quote: "Winning is all about looking happier than the other guy." -The Doctor

Imagine...

25. june 2014 at 14:37 | Yuna |  stories
| Pro změnu jsem taky konečně něco maličkého napsala a není to staré! Teprve včera jsem to sepsala xD Je to taková jen myšlenka, co mi problízkla hlavou a já ji napsala... Můžete se i zamyslet maličko, pokud chcete C:

Sním a věřím. Když se nad tím zamyslím, už od malička sním. Sním o světě kouzel a magie. Jako každé dítě věřím v nadpřirozené věci, na které dospělí už dávno zapomněli, protože jsou příliž zaneprázdněni, než aby si všímali malých, maličkých, nepatrných, lehce nepovšimnutelných a zapomenutých drobností.
Koukněte se pořádně do toho stínu. Něco se tam mihlo! Ne, nebyla to pouliční divoká kočka ani zaběhlý pes. Nemohl být. A co támhle? Tam v té dálce na kopci mezi těmi stromy! Nezahlédli jste divokou vlající hřívu? Zvíře se čtyřmi nohy a velkou hlavou, ale kůň to není. Koně tu už dávno volně nepobíhají jako kdysi. Vidíš? Najednou zmizel! Ničeho sis nevšiml, tati? No tak. Dospělí kroutí hlavami. Jistě, jak by taky mohli něco vidět? Přestali věřit. Jakmile člověk přestane věřit, už nikdy je nespatří. Příšery pod našimi postelemi, ve skříni. Tamta stará paní, co prodává cukroví na rohu ulice? To není jen obyčejná stará paní prodávající cukrátka.
Pták přeletí nad střechy domů. Dítě se ohlédne a fascinovaně zaostří zrak. Zvíře se zdá být větší, má velká kostěná křídla neobvyklého tvaru, velké uši, které za ním vlají, velké nozdry majestátně vydechující velké množství vzduchu, dlouhý ocas, hadí kůži a ještěrčí nohy s obrovskými drápy na jejich koncích. Na malou sekundu se pohledy zvířete a dítěte střetnou. Jeden pohled. Vzájemně si vymění jeden kratičký, pár sekund trvající pohled, ale i ten stačí, aby oba pochopili. Mají pro sebe navzájem pochopení. Jedněm lidé nevěří nebo nechtějí věřit a v toho druhého, naopak, člověk zapomněl věřit. Oni sami se ale navzájem podporují. Dítě věří v ně a oni důvěřují dítěti.
"Podívej se, mami! Jaký velký pták!" zakřičí dítě, s rozzářenýma očičkama ukazující malým baculatým prstíkem na oblohu.
"Ovšem broučku, krásný," odvětí matka, ani se neobtěžujíc zvednout hlavu a horlivě pokračujíc dál v chůzi.

Ne vždy je dobré dospět. Starší neznamená šťastnější. Povězte, není ten svět mnohem krásnější z pohledu nevinných, velkých, rozjasněných, stále bádajících a zkoumajících očí dítěte? Zastavte se na chvíli. Uvolněte se a představujte si. Nikdo vás nebude soudit.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Gréti Gréti | Web | 26. august 2015 at 22:24 | React

Nie, ani nie. Mnohokrát, keď si po sebe prečítam staré denníčky sa zasmejem na tom, aké triviálnosti som riešila. Deti vidia namiesto vrabcov draky, ale zákonite tak sú schopné sa vyľakať na smrť, keď sa v tme na ich stene v izbe pohne tieň. Je omnoho pohodlnejšie vidieť svet zhora s nadhľadom už vyspelejšej ľudskej bytosti. A osobne si myslím, že ten, kto má silný vzťah zo svojou fantáziou je nielenže schopný si ju udržať do dospelosti, ale dokonca ona samotná vyrastie. Rozvinie sa, stane sa komplexnejšou. Napokon, nie je to len predstavovanie si nereálnych vecí ale hybná sila činov - schopnosť premeniť predstavu na skutočnosť. Pozri sa na históriu najgeniálnejších osobností, vedcov aj spisovateľov. Sú dôkazom toho, že o nových svetoch nesnívajú len deti :3
Či sú šťastný záleží len na podmienkach, v ktorých žijú. Ani dieťa nie je trikrát šťastné, keď sa za oknom mihne škriatok a následne na to od spolužiaka utŕži urážlivú poznámku. I oni vnímajú realitu, tak ako ty, len citlivejšie.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement