My kokoro goes doki doki when a comment is written
Monthly quote: "Winning is all about looking happier than the other guy." -The Doctor

A Ring

24. june 2014 at 14:30 | Yuna |  stories
Jak nápaditý název, já vím :D Pořád se vracím ke svým starým kratičkým "příběhům", mému vylívání sebe sama na papír... teda word. Ale to je jedno. Tento příběh byl napsán 22.12. 2012, je už vskutku staršího charakteru :D Myslím si, že je malinko zamotaný, takže pokud opravdu nepochopíte "co tím básník chtěl říct," může se to tak jevit...

Upíral své oči k dlani své ruky. Ještě stále byl na prsteníčku vidět jasný otlak od zásnubního prstene. Jakožto každý správný muž, který už dosáhl určitého věku, měl svoji snoubenku, vůči které měl povinnost si co možná nejdříve vzít. On si to ovšem nepřál. Neměl tu ženu rád, nemohl si vzít někoho, kdo mu byl předem určen. Nešlo to. Jen rodiče to nedokázali pochopit, nedokázali unést pravdu, kterou měli před očima. Pravdu, že jejich syn je "jiný". Že se nejspíš nikdy nedočkají vnoučete, rozhodně ne chtěného. Nemohl myslet na nic jiného, než na něj. I teď stále cítil to sevření jeho velké, teplé a hlavně tak uklidňující dlaně. Vždycky v ní hledal útěchu, radu, podržení nad vodou v těch dobrých i těch horších chvílích. Říkával, že když bude nejhůř, on u něj bude mít dveře vždy otevřené. Že mu poskytne dočasné útočiště, i kdyby to mělo být jen na jednu noc. Cítil se s ním velice příjemně. Vždy k němu vzhlížel, byl jeho osobním vzorem. Byl jeho milencem a zároveň i rádcem a přítelem. Byl jeho vším. Rád se k němu vracel znovu a znovu. Lidé by tomu mohli říkat úchylka, možná sobectví, možná nevěra. Ano, byl si vědom, že to nevěra beze sporu je. I když… můžete to nazývat nevěrou vůči někomu, koho nemáte rádi a nejste s ním provdáni? Dalo by se o tom polemizovat, ale jemu na odpovědi teď momentálně nezáleželo. I když to bylo k té ženě kruté, on její city neopětoval. Několikrát jí to říkal, jen ona to nedokázala pochopit. Říkala, že "ho vyléčí", že budou spolu, že jí nezáleží na tom, že to tak jejich rodiny chtějí, že ona k němu city chová. Ale on jen pokračoval v odmítání a následnému vracení k osobě, kterou měl opravdu rád. Až jednou to už nemohl ustát, dal jí to naposledy jasně najevo, vzal prsten a odhodil ho do řeky, která byla poblíž. Schytal pořádnou facku, ona se otočila na podpatku, utekla od něj pryč se slzami v očích a už se k němu nikdy nevrátila. Považoval případ za uzavřený. Konečně měl klid. Ano - mohli byste to považovat za sobecké, kruté. Ale takový svět je a tak se chová i on. Konečně mohl být s tím, kterého opravdu miluje. Tak mu to vyhovovalo.

Od té doby se úplně izoloval od své rodiny, která pro něj tvořila velkou překážku, nastěhoval se k němu, po týdnu neustálých příchozích hovorů od rodičů, které nezvedal, si změnil číslo. Neoznámil jim, kam odchází, kde teď bude bydlet, neřekl jim prostě nic. Zanechal za sebou jen snoubenku se zlomeným srdcem, dokonce ani ten prsten se už určitě nikdy nenašel. Pravděpodobně ho odnesla voda. Někam dál.. daleko do moře, oceánu. A tam se i s ním utopili poslední, pro něj nepříjemné city…
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement