My kokoro goes doki doki when a comment is written
Monthly quote: "Winning is all about looking happier than the other guy." -The Doctor

June 2014

RP for life!

30. june 2014 at 14:07 | Yuna |  Boring everyday
Protože mě prostě jedna myšlenka nenechává klidnou, nahlodává mi okraje nervů v mozku a zabraňuje racionálnímu myšlení už několikátý den.
Chtěla bych se s váma (pokud to tady někdo tedy čte xD) o ni podělit, říct své názory a zkušenosti, možná si i trochu postěžovat. Budu ráda za každý komentář, připomínku, upozornění, opravení (pokud toho víte víc než já a máte jiné informace) a názor, či osobní zkušenost.

Ale ještě asi moc nevíte, o čem to tady mluvím, že ano?

Asi takhle... kdo z vás nezná Twitter? /víte, taková ta sociální stránka, kde se usadili všemožní lidé, (od otaku a perverzních lidí přes geeky, DJe, normální lidi, až po slavné herce, kapely a zpěváky), stránka úzce spolupracující s Tumblrem/
Spíše pochybuju, ale může se tu někdo takový najít. Ani v takovém případě nevěšte hlavu na... hřebík... kolík... kotlík... špagát... zeď... dinosaura... umyvadlo... whatever. (uh .__.)

Nevím, kdy to vzniklo, ani kde to vzniklo, už vůbec ne kdo to vymyslel, ani jak se to rozšířilo, ani jak rychle a proč to spousta lidí provozuje... no možná vím. Nevím. Vím, že nic nevím. (whoops, porušuju autorská práva) Ejmen.

Hodlám mluvit o /nejspíš/ v poslední /hodně dlouhé/ době rozšířené /hodně rozšířené/ aktivitě, kterou většina lidí zná pod názvem "RP" [árpí] nebo chcete-li RP-ing, role-playing.

Je docela dost dobře možné, že to přišlo od RPG/MMORPG, tedy role-playing her, ale o tom pomlčím.

Ve zkratce to je tedy hraní za jakousi svoji vytvořenou postavu. Obvykle /mluvíme tedy o psané formě, zapomeňte na hry... I když svým způsobem, visual novels jsou taky jakousi psanou formou RP...dunno/ se do hvězdiček (*) píše jednání dané postavy a volně (nebo do uvozovek, záleží na tom, jak je daný člověk zvyklý psát) se píše přímá řeč, tzn. co daná postava říká.

Osobně musím říct, že ačkoliv jsem taknějak sama začala RP provozovat na Twitteru teprve nedávno, jsem si plně vědoma toho, že lidé se tímto způsobem bavili už delší dobu, takže jsem RP začala maličko sledovat už dříve.
Není možné si totiž nevšimnout na každém druhém Twitter accountu tagu (hlavně aniTwitteru, tzn. Twitteru vlastnící otaku) v bio kolonce "RP18+". Hmmm věděla jsem, že jsou lidé zvrhlí, ale že by až tak? Veřejně tam píší a dělají takové věci, za které by se ani porno herci nemuseli stydět :D A kdybyste viděli ty obrázky... škoda mluvit. Měli by si pořídit přítele/přítelkyni, hah...

Musím však podotknout, že ačkoliv se mi to zrovna moc nelíbí (a nemějte mě za nějakého asexuálního tvora :D) samotný RP-ing mě vcelku dost nadchl natolik, že kdykoliv nemám zrovna co na práci a chci si s někým popovídat a odreagovat se od svého života, jednoduše napíšu nějaký tweet s "openRP" tagem. Je to sranda ze dvou úhlů:
zaprvé, jak už jsem řekla, si s někým popovídáte (oh ano, zní to, jako bych neměla žádný život, což... sad story) a leckdy vymýšlíte takové zajímavé věci, vedete zajímavé konverzace a hlavně se můžete chovat, narozdíl od normálního života, úplně jakkoliv chcete, meze se nekladou.
a zadruhé, jakožto člověk, co si rád rýpne a vůbec je tak trochu mírně vyčůraný, je sranda sledovat lidi, kterým jde přesně o to, co jsem popisovala o několiv řádků výš. Já na tyhle věci fakt nejsem, ano jistě, přistoupím na nějaký ten cuddling, ale víc nic, takže jakmile je evidentně jasné kam se chtějí dostat, vždycky je nějakým elegantním způsobem odpálkuju~ (nebudu přece /ačkoliv virtuálně/ podvádět svého přítele až tak moc, ne?)

Takže ano, název článku je pro mě velmi aktuální, RP mě baví a pokud máte kuráž, nebojíte se a máte spoustu času nazbyd, klidně se do toho vrhněte, je to sranda :D

A prosím o komentáře ^^ thank you~

Sayonara~

Doing it for cosplay!

28. june 2014 at 21:04 | Yuna |  Boring everyday
Helou~

První prázdninový den.
Jaké bylo vysvědčení? No víte...eeeh... proč řešit školu, že? ^^'
Co tak běžně člověk dělá o prázdninách... asi nic moc, hm? XD Nom, Yun se teda odhodlala alespoň něco udělat.
Když pomineme fakt, že si vyspávala ráno skoro do 11ti, byla na obědě u bábinky, trajdala po obchodech, kde zdárně našla plavky, tak hned, jakmile se dostala domů a vypila si svoje ledové kafe, se vrhla do vyrábění meče C:

I always wanted to make a sword ^3^

26. june 2014 at 18:08 | Yuna |  Boring everyday
Yesterday was Tuesday, but today's Tuesday too.
okay ehm...
konnichiwa~
(originální as always)
Hum.
Yun se odhodlala nesedět celý den na zadku. Do školy šla jen proto, aby měla odškrtnuto, že tam byla. Vlastně tam byla naprosto zbytečně, tak si prostě lehla na lavici a skoro spala, když se zrovna se spolužačkami nesnažila najít seriál, co bychom si mohli pustit na notebooku, který nám byl tak šlechetně zapůjčený školou. /Ve skříni v naší třídě jsou ty notebooky pořád. No my je použili akorát 3x za celý školní rok. Nikoho to asi zřejmě nijak netrápí/
Chtěla jsem dnešek strávit díváním se na Doctora Who, no bohužel náš spolek tří, který se schází pravidelně každé úterý /proto ten čtvrtek/ pod záštitou učení angličtiny a japonštiny, no místo toho se dívá na filmy, ale bohužel to odpadlo /I am crying/
No a Yun začala přemýšlet o jejím plánovaném cosplayi, protože to myslí vážně. Ze skříně jsem vyšktrachala velký papír, ten jsem rozmotala, zatížila knížkami, vytiskla si obrázek toho, co chci udělat, vzala si kalkulačku, tužku, gumu, úhloměr (protože když nemáte pravítko s ryskou, vždycky se můžete spolehnout na úhloměr!) a spoustu random pravítek, co jsem našla v pokoji.

Co že to chci udělat? Ovšemže Meč ^^

Imagine...

25. june 2014 at 14:37 | Yuna |  stories
| Pro změnu jsem taky konečně něco maličkého napsala a není to staré! Teprve včera jsem to sepsala xD Je to taková jen myšlenka, co mi problízkla hlavou a já ji napsala... Můžete se i zamyslet maličko, pokud chcete C:

Sním a věřím. Když se nad tím zamyslím, už od malička sním. Sním o světě kouzel a magie. Jako každé dítě věřím v nadpřirozené věci, na které dospělí už dávno zapomněli, protože jsou příliž zaneprázdněni, než aby si všímali malých, maličkých, nepatrných, lehce nepovšimnutelných a zapomenutých drobností.
Koukněte se pořádně do toho stínu. Něco se tam mihlo! Ne, nebyla to pouliční divoká kočka ani zaběhlý pes. Nemohl být. A co támhle? Tam v té dálce na kopci mezi těmi stromy! Nezahlédli jste divokou vlající hřívu? Zvíře se čtyřmi nohy a velkou hlavou, ale kůň to není. Koně tu už dávno volně nepobíhají jako kdysi. Vidíš? Najednou zmizel! Ničeho sis nevšiml, tati? No tak. Dospělí kroutí hlavami. Jistě, jak by taky mohli něco vidět? Přestali věřit. Jakmile člověk přestane věřit, už nikdy je nespatří. Příšery pod našimi postelemi, ve skříni. Tamta stará paní, co prodává cukroví na rohu ulice? To není jen obyčejná stará paní prodávající cukrátka.
Pták přeletí nad střechy domů. Dítě se ohlédne a fascinovaně zaostří zrak. Zvíře se zdá být větší, má velká kostěná křídla neobvyklého tvaru, velké uši, které za ním vlají, velké nozdry majestátně vydechující velké množství vzduchu, dlouhý ocas, hadí kůži a ještěrčí nohy s obrovskými drápy na jejich koncích. Na malou sekundu se pohledy zvířete a dítěte střetnou. Jeden pohled. Vzájemně si vymění jeden kratičký, pár sekund trvající pohled, ale i ten stačí, aby oba pochopili. Mají pro sebe navzájem pochopení. Jedněm lidé nevěří nebo nechtějí věřit a v toho druhého, naopak, člověk zapomněl věřit. Oni sami se ale navzájem podporují. Dítě věří v ně a oni důvěřují dítěti.
"Podívej se, mami! Jaký velký pták!" zakřičí dítě, s rozzářenýma očičkama ukazující malým baculatým prstíkem na oblohu.
"Ovšem broučku, krásný," odvětí matka, ani se neobtěžujíc zvednout hlavu a horlivě pokračujíc dál v chůzi.

Ne vždy je dobré dospět. Starší neznamená šťastnější. Povězte, není ten svět mnohem krásnější z pohledu nevinných, velkých, rozjasněných, stále bádajících a zkoumajících očí dítěte? Zastavte se na chvíli. Uvolněte se a představujte si. Nikdo vás nebude soudit.

You have to be bored enough to do crazy things. Believe me.

25. june 2014 at 13:57 | Yuna |  Boring everyday

Proč já mám takový problém s nadpisy?
Ha, ještě dva návštěvníci a celkový počet návševníků bude 69! \o/ (please ignore me)

(when you know that this person ↑ is a 6 y.o. boy ˇˇ nailed it :"D)

| Dobře, je to teprv třetí den ode dne, kdy jsem napsala článek na téma týdne, a je to také teprv 4. den, co jsem založila tento /můj už ani nevím kolikátý/ blog za účelem randomně sepisovat články a doufat, že si to alespoň někdo čte /haha/
Potřebuju téma týdne. Ať se mám alespoň nad čím zamýšlet (někdy ta témata bývají vskutku těžká na palici XD)

| Radím vám dobře, vždy před tím, než se rozhodnete jít ven, zkontrolujte teploměr \:D/ Nemusí se vyplatit to nedělat. Vím o čem mluvím. To se tak zase Yun chytře neobtěžovala kouknout na teploměr, jak má ve zvyku, vyšla ráno před osmou z baráku a hádejte co, byla jí zima o: Ale Yun, jakožto velice líný člověk si řekla, že jí je to jedno, že ona se nebude vracet zpátky pro bundu. Navíc jí měla za chvíli jet tramvaj. So I nearly froze to death in the zoo...
Ale jo, bylo fajn. Dvakrát se nám stratil náš němec, neviděli jsme všechna zvířata a několikrát jsme zmokli, kozenky jako obvykle nás měly na háku, když jsme jim nepřinesly žrádlo, pff... ale jó... myslím, že bych dnešní den úplně nezařadila do těch nejhorších xD Mohlo to být horší. Mohl by třeba spadnout meterorit, nebo vypuknout zombie apokalypsa nebo taaak /malá optimistická část autorky promluvila/

| Tak jsem se včera zase trochu činila. Nakonec, přese všechny pochybnosti, jestli mě rodiče nebudou chtít vydědit a poslat mě na ulici s ranečkem na zádech, když si koupím /podle nich opět další, ale já mám jen tři, to je sakra málo XD/ paruku, jsem si ji opravdu objednala přes můj milovaný ebay /je levný, lze tam sehnat i babičku a je pohodlný na nákup, co víc si přát/ Ale rodičům jsem raději nic neřekla, to bude takové malé překvapení až u nás jednou zazvoní pošťačka a přijde s balíkem owo Si tak říkám, že už musím být u pošty nechvalně známá, jako "ta, co furt dostává ty podivné měkké balíčky odkudsi z asie" :D No co no, když já mám mírnou úchylku na paruky~ Jak říkám, mám jich málo XD 3 is not enough for me ˇ^ˇ Byla bych schopna si pokupovat "pár" nějakých barevných jen tak, abych je mohla nastřídačku nosit :D ale to by mě měli normální lidi za blázna /pokud už nemají, což asi mají/

| K mému potěšení jsem dokonce i čirou náhodou našla velkoobchod s pěnovkou, kde ji prodávají na metry, takže tu si taky až na to budu mít čas a náladu a až budu mít i něco málo pro ten cosplay udělané, koupím.
Jsem na YT našla náhodně jedno video o právě téhle pěnovce, tedy ne přímo té, ale prostě té hmotě... co a jak se s ní dá dělat. No prostě woa... čuměla jsem jak vyoraná myš, no :D

| Vlastně tak pořád přemýšlím, co já dělám veřejně prospěšného celé dny XD Přicházím k závěru, že absolutně nic~

Sayonara~

A Ring

24. june 2014 at 14:30 | Yuna |  stories
Jak nápaditý název, já vím :D Pořád se vracím ke svým starým kratičkým "příběhům", mému vylívání sebe sama na papír... teda word. Ale to je jedno. Tento příběh byl napsán 22.12. 2012, je už vskutku staršího charakteru :D Myslím si, že je malinko zamotaný, takže pokud opravdu nepochopíte "co tím básník chtěl říct," může se to tak jevit...

Upíral své oči k dlani své ruky. Ještě stále byl na prsteníčku vidět jasný otlak od zásnubního prstene. Jakožto každý správný muž, který už dosáhl určitého věku, měl svoji snoubenku, vůči které měl povinnost si co možná nejdříve vzít. On si to ovšem nepřál. Neměl tu ženu rád, nemohl si vzít někoho, kdo mu byl předem určen. Nešlo to. Jen rodiče to nedokázali pochopit, nedokázali unést pravdu, kterou měli před očima. Pravdu, že jejich syn je "jiný". Že se nejspíš nikdy nedočkají vnoučete, rozhodně ne chtěného. Nemohl myslet na nic jiného, než na něj. I teď stále cítil to sevření jeho velké, teplé a hlavně tak uklidňující dlaně. Vždycky v ní hledal útěchu, radu, podržení nad vodou v těch dobrých i těch horších chvílích. Říkával, že když bude nejhůř, on u něj bude mít dveře vždy otevřené. Že mu poskytne dočasné útočiště, i kdyby to mělo být jen na jednu noc. Cítil se s ním velice příjemně. Vždy k němu vzhlížel, byl jeho osobním vzorem. Byl jeho milencem a zároveň i rádcem a přítelem. Byl jeho vším. Rád se k němu vracel znovu a znovu. Lidé by tomu mohli říkat úchylka, možná sobectví, možná nevěra. Ano, byl si vědom, že to nevěra beze sporu je. I když… můžete to nazývat nevěrou vůči někomu, koho nemáte rádi a nejste s ním provdáni? Dalo by se o tom polemizovat, ale jemu na odpovědi teď momentálně nezáleželo. I když to bylo k té ženě kruté, on její city neopětoval. Několikrát jí to říkal, jen ona to nedokázala pochopit. Říkala, že "ho vyléčí", že budou spolu, že jí nezáleží na tom, že to tak jejich rodiny chtějí, že ona k němu city chová. Ale on jen pokračoval v odmítání a následnému vracení k osobě, kterou měl opravdu rád. Až jednou to už nemohl ustát, dal jí to naposledy jasně najevo, vzal prsten a odhodil ho do řeky, která byla poblíž. Schytal pořádnou facku, ona se otočila na podpatku, utekla od něj pryč se slzami v očích a už se k němu nikdy nevrátila. Považoval případ za uzavřený. Konečně měl klid. Ano - mohli byste to považovat za sobecké, kruté. Ale takový svět je a tak se chová i on. Konečně mohl být s tím, kterého opravdu miluje. Tak mu to vyhovovalo.

Od té doby se úplně izoloval od své rodiny, která pro něj tvořila velkou překážku, nastěhoval se k němu, po týdnu neustálých příchozích hovorů od rodičů, které nezvedal, si změnil číslo. Neoznámil jim, kam odchází, kde teď bude bydlet, neřekl jim prostě nic. Zanechal za sebou jen snoubenku se zlomeným srdcem, dokonce ani ten prsten se už určitě nikdy nenašel. Pravděpodobně ho odnesla voda. Někam dál.. daleko do moře, oceánu. A tam se i s ním utopili poslední, pro něj nepříjemné city…

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel -w-

24. june 2014 at 13:43 | Yuna |  Boring everyday
L-l-l-ladies and gentle-mentle-man~

(/゚Д゚)/ < KOPÍRUJEŠ! )

( ಠ ಠ ) < S-sorray... ;-; )

Chňo (toto velice sofistikované slovo vyjadřuje aktuální pocity autorky článku a taktéž poselství z vesmíru)
Jak já miluju konce školního roku~ Tedy myslím úplné konce školního roku. A když říkám úplné, myslím ten týden, kdy už jsou uzavřené známky a vy se neučíte... Jako třeba dneska! Vstávala jsem o půl osmé, což je o neuvěřitelnou půlhodinu později jak obvykle \o/ (ne ale vážně, od jisté doby, jakmile se dostanete na střední školu, si budete vážit každé prospané minuty navíc. Když se omylem vzbudíte o minutu dřív, než vás vzbudí budík, máte z toho zbytek dne depky a chce se vám spát. Ne, že byste se tak moc učili, ale... no nevím, radši to nebudu moc rozpitvávat :D) ale zase jsem nejela do školy, nýbrž do centra města do minikina na slibovaný film. Šla jsem tam, protože to bolo lacné ( a to je další problém studenta, navíc když se jedná o otaku a třeba cosplayera /ne můj případ, ale dokážu si to představit/ - peníze) a radši než se toulat na hradě obdivující chemické pokusy, které mě můžou vyhodit do vzduchu, to si zajdu do kina.

Po dvou hodinách sledování jsem z kina vycházela s pocitem

"What did I just see?"

Hmmm... Jak ten film popsat...

Chaos.
Jo, to je dostatečně vystihující :D
Ne ale opravdu, bylo to... zajímavé. Neříkám, že by to bylo až tak špatné, za celou dobu se tam dohromady nic nestalo, nebyl to žádný strhující akční film, ani thriller, horor, romantický film ani nic podobného. Vlastně si ani nejsem jistá co to mělo sakra za žánr.
Jednalo se o film, jehož název máte v titulku~ Tento multi-jazykový film byl nadmíru zajímavý, ale asi by si ho někdo jen tak nepustil k odpolednímu kafi. I když možná... no, záleží to na tom, jak moc velcí kritici jste, že ano :D Já jsem poměrně nenáročný člověk a ke štěstí mi stačí málo. Třeba postel. A kafe. Nebo čaj. A dobrá knížka. A twitter. A mít za mazlíčka draka. Stát se pirátem. A... dobře, asi až tak nenáročný člověk nejsem. Ale nechme toho, pointu určitě chápete.

O čem že ten film byl? ehm..uh...jo... já ani vlastně nevím. Ale jeho titulek mluví za vše. Byl o "stoletém staříkovi, co vylezl z okna a zmizel." Celé to nedávalo smysl. Ani trochu. Bylo to tak moc wtf, že to bylo geniální ve svém vlastním stylu. Tak originální, jako koala pojídající bambus... wait, to si s něčím pletu, že? Nevermind...

Takže jo... klidně se na to s klidem podívejte. Jak chcete. Ale varuju vás, pokud očekáváte, že vás to do života nějak obohatí, to se raději koukněte na Titanik. A nebo ne, panebože jenom ať vás nenapadne se dívat na Titanik. Je to dlouhé, o ničem a všichni zemřou. Vlastně ne. Ooops, spoilers. Zapněte si Discovery channel nebo Animal Planet nebo Zoom, pokud se chcete vzdělávat a udělat pro sebe něco. Nebo můžete samozřejmě pokračovat ve svých nudných životech a Tweetovat na Twitteru nebo scrollovat na tumblru nebo co já vím... Nebo se koukněte na Doctora Who! ˇˇ

Bože co to tu plácám...

Sayonara~

Moc iniciativní a hrrrrr a... nevermind

23. june 2014 at 19:57 | Yuna |  Boring everyday
Taaaak... ať už tady máme od každé rubriky jeden článek... že :D
Podle nadpisu... jep, to jsem celá já. Lehce se nad něčím nadchnu jakože jó, to bude super, tohle chci udělat a tomu se chci věnovat a bla bla bla... většinou to stejně nedokončím. Takže doufám, že když už budu mít ty prázdniny, tak za ně přece jenom něco málo změním /ha, how naive/. Jako třeba to, že jsem začala hrát na piano.. před půl rokem. Jep, a zatím jsem se dostala pouze k Travičce zelené C": ani noty pořádně neumím. Nebo si vždy rozkoukám seriál či anime a nejsem schopna to dokoukat. Většinou anime po několika dílech stopnu a tak.YAAAA anyway.

Už dlouhou dobu jsem přemýšlela nad tím, že si chci udělat nějaký badass cosplay, který by stál za pohled. Všechny mé nápady, ačkoliv jsem na nich opravdu začala pracovat, skončily kdesi v polovině a nikdy jsem je nedokončila, takže jsem hrdým vlastníkem 3 paruk a ani jednu jsem ještě nepoužila na cosplay XD tedy skoro... Dnes jsem si opět tak řekla hmmm... kámoška už pomalu začíná a shání věci na Animefest, který je vlastně za 11 měsíců (no skoro 10 už O.o) a že já bych se teda mohla taky začít bičovat a vážně se do něčeho donutit. Nom a protože nejsem žádný troškař (čekám, kdy se mi to vymstí XD) tak jsem při hledání vhodné postavy narazila na Himeji z Baka to Test to Shoukanjuu... Říkala jsem si, že ačkoliv v anime sloužila jako taková ozdoba spíš /jako to většinou růžovovlásky dělají/ tak její charakter a povaha mi sedí a že není až tak špatná. Takže jsem začala hledat pár obrázků pomocí strýčka google(u?)
Scrollovala jsem a viděla jsem nejrůznější obrázky... školní uniformu na dva způsoby, normální oblečení, dokonce plavky. No a potom jsem si vzpomněla, že Himeji má i svého Shoukanjuu... A rozhodla jsem se. Fascinujícím faktem je, že ani google nenajde cosplay na tohleto O,o dunno why

You are weird!

23. june 2014 at 13:54 | Yun |  Téma týdne
Nenápadný človíček jde chodbou ve škole a nevěřícně kroutí hlavou. Parta spolu se nahlas bavících a smějícíh spolužáků utichne, jakmile kolem nich človíček prochází. Hledí na něj. Upírají na něj opovržlivé pohledy. Človíček tedy jen sklopí hlavu, v náručí držíc hromádku knih pokračuje dál v chůzi.

Society: Be yourself
Society: No, not like that.

uuuh... myslím si, že tohle ↑ naprosto vystihuje situaci v dnešní době. Všichni hlásají: "Originalita je důležitá," ale každý chytrý člověk dokáže vidět ten podtext "ale pokud budeš odlišný, budeš odstrčen."
Otázkou je, jestli budu originální, když budu tvrdit, že to důležité je... hmmm... ale nebudu raději moc filozofovat, to přenechám odborníkům.

Já vám nevím, ale jsem člověk zastávající pár názorů:

Za prvé, originalita je fajn.
Člověk ma jednu zvláštní vlastnost a to sice potřebu se někam přidružit. Být jako každá jiná ovce ve stádu, někam patřit. Potom je spokojený. Sama za sebe musím uznat, že obdivuju všechny lidi, kteří se nebojí vyčnívat z davu, ať už jakýmkoliv způsobem.
Můžou to být lidé, co se kolektivu člení, protože si dokážu představit, že takový člověk nemusí být nutně asociální, ale naopak natolik chytrý, že se za každou cenu nesnaží někam zaškatulkovat. Ve většině (ne-li všech) případů si s takovými lidmi rozumím mnohem lépe.
Nebo to také mohou být naopak lidé extrovertní, kteří ze sebe dělají hlupáky, ale ne protože jimi opravdu jsou (vyjímky se zde nachází) ale protože se toho zkrátka a dobře nebojí.

Za druhé, originální lidé to nemají lehké.
Ze svých zkušeností to mohu potvrdit. Už nějakým rokem jsem hrdým otaku /=fanoušek anime a mangy, japonské kultury i her/ a setkala jsem se, tak jako ostatně většina otaku či jinak odlišních lidí s velkým nepochopením ze strany "normálních lidí", nejčastěji spolužáků, ale i známých. Jistě, nedivím se jim, jakmile normální člověk neznalý anime zaslechne rozhovor dvou takových lidí plný divných názvů a jmen, nedej bože wtf příběhu, s největší pravděpodobností si poklepe na hlavu a pěkné věci si o nás určitě myslet nebude. Nejčastější představa lidí o otaku je asi takováto: Sedí celý den u počítače, dívá se na anime, nedokáže komunikovat s okolím, neumí se bavit o ničem jiném, nemá jiné kamarády než podobné členy jeho kultu, dívá se na kreslené čínské pohádky, kreslené porno/Pokémony (zvláštní, jak se tyhle věci od sebe výrazně odlišují), nosí Naruto čelenku, pobíhá v chlupatém kostýmu na švihlém setkání plné ještě švihlejších lidí a sní o tom, že se jednou stane Hokage...
Ve skutečnosti to ale tak /ve většině případů/ není. Já osobně taková nejsem... (jistě, v jistých aspektech ano, ale to je zase jiný příběh)

A za třetí, originalita mizí.
Bohužel, podle mě to tak je. Čím déle je člověk na světě, tím rychleji a tím spíš originalita mizí. To, co bylo dříve originální, se dále roznese a stává se neoriginálním. Nechte mě uvést jednoduchý příklad ze života: Moje kamarádka je velice šikovná a zručná. Sama si šije a vyrábí originální oblečení. Před nějakou dobou si koupila černé legíny, barvičky na textil a vyzdobila si je galaktickým vzorem. Hrozně se jí povedly, na svou dobu byla jiná, výjimečná. O pár měsíců později se oblečení s tím samým vzorem dostalo do české republiky, do každého druhého obchodu a její originalita byla rázem fuč...

"This is who I am, right here, right now, all right? All that counts is here and now, and this is me!" - The Doctor

Zkrátka a dobře... lidi, dělejte si co chcete, buďte sví, poslouchejte si co chcete, oblíkejte se jak chcete, nebojte se toho, nikdy nevíte, jaký člověk si vás všimne, pokud se nebudete chovat jako další ovce v davu C: určitě se najde někdo, kdo vás bude mít rád takového jací jste, právě proto, že takoví jste.

Doufám, že jsem vás neunudila svými neoriginálními názory k smrti a fakt, že jste došli až sem je také obdivuhodný :D

Sayonara, matta ne~

Nakanaide Kudasai!

22. june 2014 at 20:40 | Yun |  stories
...it means "Please, don't cry!"

Tak jsem se rozhodla, že asi zase začnu psát povídky. Ale nejdříve, jakožto takovou nostalgii, jsem si řekla, že sem můžu hodit jednu mou starou povídku, kterou jsem v té době považovala za velice dobrou, ale když to teď tak čtu znova, měla bych tam pár věcí, co bych si vytkla. Bohužel jsem dlouhou dobu nic nepsala, takže to asi bude chvíli trvat, než si zase navyknu na psaní a vůbec. Ale moc ráda bych to zase znovu zkusila. Možná bych mohla i psát drabble, protože ty mě vždycky bavily. /Takže bych byla ráda, pokud byste mi napsali nějaká slova, asi tak 5 na které bych je měla napsat C:/
Varování: povídka obsahuje pro někoho "divná jména", ta jména jsou japonsky, tak se nedivte ;D
PS: BL genre